AAA RADIOTAXI S.R.O.

Opakovaný podnět - reakce na dopis MDS ČR ze 10.7.1998 ve věci petice

5.9.1998

Vážený pane ministře, obdrželi jsme vyrozumění Vašeho předchůdce ze dne 10. července 1998 ve věci Petice na záchranu podnikání v taxislužbě. Vzhledem k tomu, že se pro nás jedná o zásadní otázky, dovolujeme si na toto vyrozumění reagovat.

Ministerstvo průmyslu a obchodu Na Františku 32 Praha 1 Věc: opakovaný podnět Vážený pane ministře, obdrželi jsme vyrozumění Vašeho předchůdce ze dne 10. července 1998 ve věci Petice na záchranu podnikání v taxislužbě. Vzhledem k tomu, že se pro nás jedná o zásadní otázky, dovolujeme si na toto vyrozumění reagovat. Pan ministr sdělením, že situace v oblasti taxislužby poškozuje pověst České republiky jako vyspělé země cestovního ruchu i jako právního státu vůbec, odhalil podstatu celého problému - řešení ze strany státních orgánů neodpovídá zásadám právního státu, takže ve své podstatě se nejedná o řešení. Z věcného hlediska si klademe otázku, zda a pokud ano, na jakém základě některý z ministrů či předseda vlády v rámci "zabývání se problémem" definoval problém taxislužby ve všech jeho aspektech a v jeho podstatě, nebo zda jsou pouze konstatovány negativní jevy, jak se jeví ze stížností zákazníků. Z našich dosavadních zkušeností s činností státních i obecních orgánů plyne, stejně jako z obsahu novelizací právní úpravy této oblasti či ze sdělení obsažených v předmětném vyrozumění, že zjevně k definování problému taxislužby na žádné úrovni nedošlo. Jsme přesvědčeni, že toto je základ pro stanovení cílů, kterých je nezbytné dosáhnout v procesu řešení této problematiky, stejně jako pro~ stanovení prostředků (zejména legislativní úpravy popř. faktické kroky a postupy), které při tom budou použity. Skutečností je, že poslední úpravou zákona o silniční dopravě a její prováděcí vyhlášky (zejména při použití výkladu Vašeho předchůdce) došlo k podstatným zásahům do probíhajícího podnikání stanovením dodatečných podmínek, což v žádném případě nemůžeme chápat jako vytváření jasných mantinelů či jako vylepšování původního nedostatečného legislativního rámce. My to můžeme hodnotit pouze jako totalitní zásahy do realizovaných podnikatelských projektů, které byly a jsou založeny na "dohodě" o provozování živnosti, která vznikla udělením koncesní listiny jakožto státního souhlasu s touto činností ve smyslu § 5 odst. 1 zák. č. 455/1991 Sb. v platném znění, o živnostenském podnikání (živnostenský zákon). I když je nedodržování smluv a dohod českým národním sportem, nedomníváme se, že je v zájmu státu, aby stát svými orgány tuto praxi zdokonaloval a dále prohluboval, nebot' to rozhodně nepřispívá k vytváření podnikatelského prostředí a k oživení ekonomiky. Z právního hlediska právní stát je a musí být především státem ústavním. Chápeme to tak, že jeho orgány jsou povinny respektovat ústavu s tím, že veškerá právní úprava má kořeny v ústavě, ze které vychází a kterou nesmí popírat tam, kde podle ústavních dokumentů zákony stanoví meze ústavních práv. Tak podle čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR a podle čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod státní moc Ize uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. V kontextu těchto článků stačí citovat tvrzení vyrozumění, že do 1.1.1996 "měly živnostenské úřady možnost koncesní listinu časově omezit", aniž by bylo specifikováno příslušné ustanovení tvrzeného zákona. Ono totiž žádné takové zmocňovací ustanovení neexistovalo, přičemž za zmocnění k takovému rozhodnutí podle našeho názoru nelze považovat ustanovení upravující náležitosti koncesní listiny [§ 54 odst. 1, 2 zák. č. 455/1991 Sb. v platném znění, o živnostenském podnikání (živnostenský zákon)). Dále podle čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod. S časovým omezováním koncesí samozřejmě bezprostředně souvisí a souviselo vydání "zákona hl. m. Prahy", kterým byly stanoveny Podmínky provozování taxislužby v hl. m. Praze formou normativního právního aktu, který jako takový byl inkorporován do koncesních listin jako jejich podmínky. Nemusím snad zdůrazňovat, že se tak dělo bez zákonného zmocnění a bez stanovení příslušného zákonného rámce a že se tak jednalo o masivní porušování ústavnosti a zákonnosti, které musel řešit soud. Pro informaci lze uvést i skutečnost, že živnostenský úřad nejméně v jednom případě po zrušení soudem v téže věci uložil totožné podmínky znovu (což řešilo nakonec i Vaše ministerstvo). Podle čl. 4 odst. 3 Listiny základních práv a svobod zákonná omezení základních práv a svobod musí platit stejně pro všechny případy, které splňují stanovené podmínky. Podnikatelé v dopravě jsou podnikateli podle živnostenského zákona. Jestliže živnostenský zákon v ust. § 7 odst. 1 stanoví, že zvláštními podmínkami provozování živnosti jsou odborná nebo jiná způsobilost, pokud je tento zákon nebo zvláštní předpisy vyžadují. Odborná způsobilost podle zákona o silniční dopravě tedy s ohledem na obě tato ustanovení je a musí být podřízena stejnému režimu jako odborná způsobilost podle živnostenského zákona. Presentovaný výklad ve stanovisku tedy odporuje ústavnímu pořádku této republiky v tom, že posouvá odbornou způsobilost mezi další podmínky koncesní listiny, které ukládá živnostenský úřad. Podle čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu. Podle čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod mají státy přijímat zákony nezbytné k zajištění placení daní a jiných poplatků nebo pokut. Pokutou je třeba rozumět peněžitou sankci, jejíž úlohou je realizovat státní donucení jejího adresáta, aby se napříště choval v souladu se v právní normě závazně stanoveným a společensky žádoucím způsobem. Prostudujete-li si sankční ustanovení jak živnostenského zákona tak i zákona o silniční dopravě, pak zjistíte, že se ve všech případech jedná o sankce za protiprávní jednání pachatele. Skutečná praxe je však pregnantně vyjádřena ve vyrozumění pana ministra : ...Je nezbytně nutné, aby všechny orgány, které jsou ze zákona příslušné provádět kontrolu taxislužby, tuto kontrolu beze zbytku provádě4y a ze zjištěných nedostatků vyvozovaly přísné sankce..." Jde tedy jednoznačně o postih následku (zjištěný nedostatek je určitý stav) a nikoliv o postih jeho příčiny - protiprávního jednání, jak to předpokládá zákon. Tím, že je postihován podnikatel za zjištěný nedostatek (následek), přičemž jeho protiprávní jednání se předpokládá resp. dovozuje jako nevyvratitelná domněnka, a tedy nijak nedokazuje, příčina nedostatku uniká a zůstává nepostižena. Nejde tedy o státní donucení ve smyslu práva, ale o skrytou daň z titulu podnikání, tedy o protiústavní útok na majetek podnikatele. Obdobné je to pak i v případech, kdy podnikateli jsou ukládány povinnosti, které nemůže fyzicky splnit (například zajištění toho, aby řidič vydal zákazníkovi stvrzenku po jízdě, není-li přítomen) navíc je-li nezbytná spolupráce zákazníka (např. odmítne-li zákazník stvrzenku přijmout). Z hlediska výkonu státní správy se pak jedná o odmítnutí úlohy státu přímo donucovat narušitele právního řádu k žádoucímu chování se současným přenesením této úlohy do sféry soukromého práva, tedy s jejím přenesením na podnikatele formou regresu za vzniklou majetkovou újmu. Tento postoj státní správy (a toto je problém celé státní správy) pak má za důsledek stav jaký v současné době ve společnosti je., tedy naprostá neúcta k právu a nevymožitelnost splnění žádných právních povinností. Vážený pane ministře, domníváme se, že po předchozím výkladu je možné definovat problém taxislužby. Dále máme za to, že je zřejmé, proč nová úprava nic neřeší a že si položíte otázku, komu toto vše přináší prospěch. Při tom všem bychom chtěli poukázat na nutnost rozlišovat mezi podnikateli a jejich zaměstnanci, neboť obě tyto skupiny mají zcela nepochybně odlišné zájmy, jež pramení z jejich odlišného postavení a potažmo i z jejich odpovědnosti za svá rozhodnutí a činy. Bohužel veřejnost (zde je to pochopitelné) i orgány vykonávající státní moc (zde už je to pochopitelné méně) tyto kategorie nerozlišují, jak je patrné i z předmětného vyrozumění. Je zřejmé, že pokud do řešení problému taxislužby nebudou zapojeni právě a především podnikatelé, kteří by se podstatným způsobem podíleli na vzniku a na realizaci přijatých opatření, pak aktivity ministerstva, vlády, Parlamentu a dalších budou mít jen direktivně nařizovací charakter, směřující k ukládání sankcí bez ohledu na úlohu práva ve společnosti. V této souvislosti musíme zdůraznit, že zájmem podnikatelů (všech poctivých, nejen v taxislužbě) je podnikat a zajistit si tak trvalý zdroj příjmů tím, že realizují zisk. V tomto kontextu je dobré si všimnout okolnosti, že skuteční podnikatelé m8jf zájem na trvalosti a stabilitě jejich činnosti, čehož mohou dosáhnout pouze m. j. slušností a poctivostí v obchodním styku. Pokud chybí znak existence zájmu na trvalosti podnikání, pak se jedná o spekulanty, dobrodruhy, podvodníky a pod. Dalším ekonomickým zájmem podnikatelů je realizace zisku pokud možno s co nejmenší námahou, kam lze podřadit i snahu o minimalizaci konkurence. V tom by jim ovšem stát měl ve smyslu mezinárodních smluv o ochraně hospodářské soutěže bránit a nikoliv v tomto směru mocensky zasahovat ve smyslu likvidace soutěže. Chtěli bychom, aby orgány státní moci a správy pochopily, že podnikatelé v taxislužbě mají zájem na vyřešení problému taxislužby, na potření podvodníků, spekulantů a dobrodruhů a na skoncování s porušováním zákona a ústavních principů této republiky. Je zřejmé, že problém taxislužby je třeba primárně vyřešit na úrovni obce - tedy především hl. m. Prahy. Předpokládá to ovšem zájem jak hl. m. Prahy, jako orgánu výkonu státní správy v přenesené působnosti, tak i Vašeho Ministerstva, jakož i Ministerstva dopravy a spojů, Ministerstva financí a dalších zainteresovaných orgánů. Zatím ale hl. m.Praha pokračuje ve válce a prezentuje v tisku svá vítězství vypočítáváním výše uložených pokut, počtu zrušených koncesí apod. (viz např. Právo z 5.8.1998), Prvním krokem k projevení zájmu by zřejmě měl být nutný posun paradigmatu v tom směru, že státní správa a hl. m. Praha na straně jedné a podnikatelé v taxislužbě na straně druhé nejsou nepřátelé, ale ve své podstatě partneři, kteří mají když ne stejné tak alespoň obdobné zájmy. Dalším krokem by měla být skutečnost, že se začne skutečně naslouchat, co druhá strana říká, což bude základ ke konstruktivnímu jednání ve věci. Vážený pane ministře, byli bychom vděční, pokud byste si položil otázku : Existuje zájem na vyřešení problematiky silniční dopravy a podnikání ? Ze strany podnikatelů tomu tak bezesporu je. Pokud je tomu i na straně státní moci, pak je třeba slyšet hlas podnikatelů nabízející pomoc při skutečném řeše ní záležitostí, naslouchat jeho obsahu a zahájit spolupráci. To bylo a je smyslem celé Petice. S pozdravem

Jiří Kvasnička jednatel AAA radiotaxi, s. r. o.

Sekce: Novinky   |   Tisk   |   Poslat článek známému