AAA RADIOTAXI S.R.O.

Opakovaný podnět - reakce na dopis MDS ČR ze 3.7.1998 ve věci petice

5.9.1998

Vážený pane náměstku, obdrželi jsme Váš dopis ze dne 3.7.1998 ve věci petice na záchranu podnikání v taxislužbě, který nás svým obsahem utvrdil o pravdivosti a nutnosti podané petice.

Ministerstvo dopravy a spojů Nábř. L. Svobody 12 Praha 1 Věc : opakovaný podnět Vážený pane náměstku, obdrželi jsme Váš dopis ze dne 3.7.1998 ve věci petice na záchranu podnikání v taxislužbě, který nás svým obsahem utvrdil o pravdivosti a nutnosti podané petice. V první řadě celkové ladění dopisu nasvědčuje tomu, že ministerstvo problematiku dopravy řeší tím, že pouze nařizuje, zpřísňuje podmínky podnikání v jeho průběhu a používá další prostředky, charakteristické pro totalitní řízení závislých nesvéprávných subjektů. V tomto případě si klademe otázku, zda na straně Ministerstva nedošlo k záměně pojmů "výkon správy resortu" ve smyslu jeho vedení žádoucím směrem a "řízením" jakožto kategorie podnikového managementu a především zda byl řádně formulován cíl, jehož je třeba v silniční dopravě dosáhnout. Obsah dopisu v nás vyvolává oprávněné pochybnosti, zda Ministerstvo zná poměry v tomto oboru podnikání a zda ne zcela přesnou znalost těchto poměrů nenahrazuje neodůvodněnými dohady a předpoklady. Především hodnotíme jako odvážný závěr, podle kterého Ministerstvo odkazuje na zájmy, které podnikatelé v taxislužbě sledují, aniž by tyto zájmy v dopise jakkoli vyjádřilo. Zájmem podnikatelů (všech poctivých, nejen v taxislužbě) je podnikat a zajistit si tak, trvalý zdroj příjmů tím, že realizují zisk. V tomto kontextu je dobré si všimnout okolnosti, že skuteční podnikatelé mají zájem na trvalosti a stabilitě jejich činnosti, čehož mohou dosáhnout pouze m. j. slušností a poctivostí v obchodním styku. Pokud chybí znak existence zájmu na trvalosti podnikání, pak se jedná o spekulanty, dobrodruhy, podvodníky a pod. Dalším ekonomickým zájmem podnikatelů je realizace zisku pokud možno s co nejmenší námahou, kam lze podřadit i snahu o minimalizaci konkurence. V tom by jim ovšem stát měl ve smyslu mezinárodních smluv o ochraně hospodářské soutěže bránit a nikoliv v tomto směru mocensky zasahovat ve smyslu likvidace soutěže. Stát není (oficiálně) soutěžitel, tedy by se jako soutěžitel neměl chovat, což ale v podstatě dělá, když v průběhu podnikání zpřísňuje podmínky přístupu a setrvání v podnikání, což podle našeho názoru není nic jiného než omezování hospodářské soutěže. Považujeme za vhodné zdůraznit, že jak v petici tak i: v tomto dopise hovoříme za skutečné podnikatele a nikoliv za onu druhou skupinu, kterou je třeba zákonným způsobem eliminovat jako nežádoucí živel ( ale nikoliv jako soutěžitele). Dále si dovolujeme poukázat na nutnost rozlišovat mezi podnikateli a jejich zaměstnanci, neboť obě tyto skupiny mají zcela nepochybně odlišné zájmy, jež pramení z jejich odlišného postavení a potažmo i z jejich odpovědnosti za svá rozhodnutí a činy. Bohužel veřejnost (zde je to pochopitelné) i orgány vykonávající státní moc (zde už je to pochopitelné méně) tyto kategorie nerozlišují. Z toho následně pramení i nemožnost vyřešit problém taxislužby tak, jak jej za léta po listopadu 1989 Pražská radnice svým postojem k věci za podpory ústředních orgánů státní správy vypěstovala. Je zřejmté, že pokud do řešení tohoto problému nebudou zapojeni právě a především podnikatelé, kteří by se podstatným způsobem podíleli na vzniku a na realizaci přijatých opatření, pak aktivity ministerstva, vlády, Parlamentu a dalších budou mít jen direktivně nařizovací charakter, směřující k ukládání sankcí bez ohledu na úlohu práva ve společnosti. Tím ovšem sankce (pokuty) získávají charakter nikoliv státního donucení k zabezpečení žádoucího chování, ale zvláštní daně pro podnikatele, ukládané jim z titulu jejich postavení v ekonomice. V této souvislosti bychom velmi rádi poukázali na skutečnost, že u podmínek k ukládání sankcí a pokut nelze zaměňovat zavinění (jakožto psychický vztah pachatele k protiprávnímu jednání a k jeho následkům) a samotné protiprávní jednání či opomenutí pachatele (jakožto fyzicky naplněného či absentujícího konání). Pohříchu přesně tato záměna se objevila ve Vašem dopise a Vaše odpověď je m. j. na této záměně založena. Pro státní úředníky zajímavá a z hlediska objektivního práva zjevně účelová je sentence, že "smlouvou lze ovlivnit jednání zaměstnance, aby ke správnímu deliktu nedošlo", zvláště existuje-li zákoník práce v současném znění. Připomínáme, že takovou smlouvou zejména v podmínkách mobility místa výkonu práce podle dispozic zákazníka za současných podmínek se může zajistit pouze existence a prokazatelnost zavinění řidiče, nikoliv již to, aby se řidič zdržel protiprávního jednání. Význam této citované myšlenky ale podstatně přesahuje ostatní obsah dopisu. Je zde totiž pregnantně vyjádřeno odmítnutí úlohy státu přímo donucovat narušitele právního řádu k žádoucímu chování se současným přenesením této úlohy do sféry soukromého práva, tedy s jejím přenesením na podnikatele formou regresu za vzniklou majetkovou újmu. Tento postoj státní správy ( a toto je problém celé státní správy) pak má za důsledek stav jaký v současné době ve společnosti je, tedy ~naprostá neúcta k právu a nevymožitelnost splnění žádných právních povinností. Dodatkem sdělujeme, že plně chápeme Vaše ohrazení proti tomu, že jsme uvedli v souvislosti s pokutami zmínku "čím delší doba uplyne od prvního projednání deliktu, tím blíže k horní hranici sazby se pohybuje výše uložené pokuty". Tím výtečníkem, který ve smyslu naší zmínky rozhodoval, totiž byl živnostenský odbor Obvodního úřadu Městské části Praha 1, který rozhodoval o pokutě za porušení cenových předpisů (zák. č.-~26/1990 Sb. ) a za porušení vyhl. č. 18711994 Sb. ve smyslu nesprávného označení podnikatele na dveřích vozu apod. a nikoliv dopravní úřad. Tato věc je v současné době se žalobou předložena Městskému soudu v Praze. Těšilo by nás, pokud by Ministerstvo bylo schopno posoudit, co všechno je nezbytným předpokladem pro řádný výkon živností v silniční dopravě a právě jenom v silniční dopravě, a tyto skutečnosti by byly obsahem zvláštní odborné způsobilosti k výkonu těchto živností. Stávající vymezení odborné způsobilosti je navíc překročením věcné působnosti Ministerstva, neboť zasahuje do dalších resortů - zejména do resortu Ministerstva financí (srov. zák. č. 211969 Sb. v platném znění). Od toho se samozřejmě odvíjí i způsobilost zkušební komise, složená výlučně z pracovníků dopravního úřadu, ke zkoušení daňové či celní problematiky apod. Vaše poznámka ke složení zkušebních komisí tedy naznačuje bud' nepochopení podstaty problému anebo 0 odporu připustit někoho nezávislého na dopravním úřadu do procesu rozhodování; důvody takového odporu jsou zjevné, zejména pro ty, kteří se v současných poměrech denně pohybují a musí v nich existovat. V této souvislosti nehodláme nic dokládat, neboť máme za to, že právní úprava má závazně určovat žádoucí chování jejích adresátů a nikoli vytvářet podmínky pro korupci a umožňovat tak páchání trestné činnosti ve státní správě. Jestliže právní úprava tímto způsobem působí, pak tím popírá roli práva ve společnosti, což rozhodně není přibližováním se k EU. Doufáme, že se mýlíme, když se nám zdá, že se Ministerstvo snaží skrýt své postupy umožňující direktivní řízení a nařizování podnikatelům za aktivity poslanců parlamentu, za posouzení věci Ústavním soudem nebo za nutnost přizpůsobovat legislativu EU. V této souvislosti si dovolujeme pouze předpokládat, že zásah poslanců Parlamentu do předlohy novely zákona je také a především důsledkem faktického neřešení problémů, který ovšem opětovně nic neřeší, pouze komplikuje situaci s negativním dopadem na podnikání. Je totiž zřejmé, že problém taxislužby je třeba primárně vyřešit na úrovni obce - tedy především hl. m. Prahy. Předpokládá to ovšem zájem jak hl. m. Prahy, jako orgánu výkonu státní správy v přenesené působnosti, tak i Vašeho Ministerstva, jakož i Ministerstva průmyslu a obchodu, Ministerstva financí a dalších zainteresovaných orgánů. Zatím ale hl. m.Praha pokračuje ve válce a prezentuje v tisku svá vítězství vypočítáváním výše uložených pokut, počtu zrušených koncesí apod. (viz např. Právo z 5.8.1998), Prvním krokem k projevení zájmu by zřejmě měl být nutný posun paradigmatu v tom směru, že státní správa a hl. m. Praha na straně jedné a podnikatelé v taxislužbě na straně druhé nejsou nepřátelé, ale ve své podstatě partneři, kteří mají když ne stejné tak alespoň obdobné zájmy. Dalším krokem by měla být skutečnost, že se začne skutečně naslouchat, co druhá strana říká, což bude základ ke konstruktivnímu jednání.ve věci. Váženy pane náměstku, byli bychom vděční, pokud byste si položil otázku : Existuje zájem na vyřešení problematiky silniční dopravy a podnikání ? Ze strany podnikatelů tomu tak bezesporu je. Pokud je tomu i na straně státní moci, pak je třeba slyšet hlas podnikatelů nabízející pomoc při skutečném řešení záležitostí, naslouchat jeho obsahu a zahájit spolupráci. To bylo a je smyslem celé Petice, kterou odmítáte, čímž potvrzujete její nezbytnost a opodstatněnost. Odpovíte-li si záporně na uvedenou otázku, předložte laskavě Petici s tímto přípisem panu ministrovi. S pozdravem Jiří Kvasnička

Sekce: Novinky   |   Tisk   |   Poslat článek známému