AAA RADIOTAXI S.R.O.

Zpráva k přípravě novely zákona č. 111/1994 Sb.,

22.11.2007

Zpráva k přípravě novely zákona č. 111/1994 Sb.,
Taxislužba v České republice je právní úpravou vymezena zákonem č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání jako živnost koncesovaná a dále upravená zvláštním předpisem -zákonem č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě. Na trh taxislužby mají podnikatelé při splnění obecných i zvláštních podmínek svobodný přístup. Taxislužba je v souladu se záměry Evropské unie pro podnikání v osobní silniční dopravě v České republice a tedy i v Praze, liberalizovaná. Zájem zachovat podnikatelskou činnost v osobní silniční dopravě - taxislužbě dále jako liberalizovanou, by měl být i nadále vyjádřen v právní úpravě taxislužby České republiky i jednotlivých obcích.

Co se týká současného platného zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ten patří svými podmínkami a sankcemi pro taxislužbu k nejtvrdším v celé Evropě ve vztahu k provozovatelům i řidičům taxislužby, přičemž plnou odpovědnost „navenek" za provozování koncesované živnosti - taxislužby nese správně pouze a právě podnikatel. Pokude by tomu tak nebylo a byly by v taxislužbě některé povinnosti a odpovědnosti přenášeny z podnikatele na řidiče taxislužby - zaměstnance, znamenalo by to, že podnikatel nebude zcela odpovědný za svoji podnikatelskou činnost, avšak při plném zachování svého případného zisku a jeho povinnosti a odpovědnost přeneseny na orgány státní správy, za peníze daňových poplatníků, což je v tržní ekonomice absurdní.

Zákon č. 111/1994 Sb., oproti taxislužbě, která je tímto velmi podrobně vymezena a upravena, včetně sankcí, v podstatě vůbec neupravuje příležitostnou osobní silniční dopravu. Právě příležitostná osobní silniční dopřávaje v Praze a jejím okolí v podstatě po celou dobu po listopadu 1989 provozována mnohdy způsobem zaměnitelným s taxislužbou a inzerována právě jako taxislužba, i když se o taxislužbu nejedná, funguje jako "útočiště" pro řidiče taxislužby, kteří pozbyli nebo nemohou získat způsobilost k výkonu práce řidiče taxislužby a „prostřednictvím" příležitostné osobní silniční dopravy mnohdy práci řidiče taxislužby dále prakticky vykonávají, a to bez postihu a jakékoli kontroly a v prostředí s neregulovanou cenou za přepravní služby bez jakýchkoli pravidel a bez plnění základních povinností vůči státu (řádné zdanění zisků a příjmů, platby sociálního a zdravotního pojištění, řádné pojištění vozidel v silničním provozu, technické kontroly a měření emisí vozidel, silniční daň, zkoušky řidiče z povolání, lékařské prohlídky řidiče z povolání). Vážným příkladem taxislužby -netaxislužby - osobní příležitostné silniční dopravy je parkoviště v podjezdu Hlavního nádraží v Praze, kde „x let" bez jakýchkoli problémů nabízí a provádí přepravy osob formou taxislužby skupina řidičů s civilními vozidly bez jakéhokoli označení, ale za necivilní ceny na pozemcích, které jsou pronajaty Magistrátem hlavního města Prahy. Uvážíme-H, že Hlavní nádraží Praha je jednou z hlavních vstupních bran do Prahy i České republiky a cestující na nádraží, zejména zahraniční, často ani nevědí, jak má taxi v Praze vypadat, výsledek je jasný, v případě, kdy platí přemrštěné ceny za přepravu, domnívají se, že platí za taxíka. Obdobné situace vznikají v Praze u hotelů a dalších ubytovacích zařízení, u některých hotelů jsou parkoviště pro hotelovou příležitostnou osobní silniční dopravu někdy označeny dopravní značkou s nápisem taxi vydanou přímo Technickou správou komunikací.

Přestože zákon č. 111/1994 Sb., technicky přesně, včetně vysokých sankcí při jeho porušení taxislužbu vymezuje, přetrvávají, zejména v centru Prahy v okolí Staroměstského náměstí a Malé Straně problémy s cca „stovkou" taxikářů, kteří nerespektují cenové předpisy. Nabízí veřejně (ceníky vně vozidla taxi) taxislužbu až za 99,— Kč/km pro jízdy po Praze, ale příčinou jejich „chování" není nedokonalost v zákoně č. 111/1994 Sb., ale v legislativě týkající se cenových předpisů.

Na některých místech v Praze, jako např. Nádraží Holešovice, Novotného lávka a opětovně na Staroměstském náměstí a okolí a Malostranském náměstí dochází k narušování svobodné hospodářské soutěže místními skupinkami taxikářů, kteří nehodlají akceptovat, že zákazníci nechtějí využít jejich služeb, které nejsou na jejich požadovaném standardu a za přijatelné ceny a brání ostatním taxikářům v poskytování taxislužby. V těchto případech tzv. místní taxikáři často porušují místní dopravní úpravu a obecně závazné předpisy, většinou ale bez postihu, přičemž příčinou těchto problémů není nedokonalost zákona č. 111/1994 Sb.

Na mezinárodním letišti Praha - Ruzyně v příletových halách nabízejí taxislužbu osoby, které přímo oslovují cestující a pak si je odvádějí ke svým vozidlům, které mnohdy vozidly taxislužby nejsou a z placeného letištního parkoviště odjíždějí bez řádně zaplaceného parkovného. Tyto osoby tedy neoprávněně provozují příležitostnou osobní silniční dopravu?

Domnívám se, zeje nutné, aby zákon č. 111/1994 Sb., popisoval přesně a úplně veškerou silniční dopravu pro cizí potřeby osobními automobily, to jest taxislužbu, ale také příležitostnou osobní silniční dopravu osobními automobily. Tedy novela zákona č. 111/1994 Sb., by se měla týkat příležitostné osobní silniční dopravy osobními automobily, která je v současné době upravena několika „holými" větami a například případ, kdy dopravce nabízí či poskytuje přepravní služby formou příležitostné osobní silniční dopravy osobním automobilem bez příslušného oprávnění zůstává bez jakékoli sankce dle zákona č. 111/1994 Sb., Jedná se o toleranci „černých" smluvních dopravců. V případech, kdy někdo provede přepravu osob za úplatu bez jakýchkoli oprávnění, se většinou toto považuje automaticky za „černé taxikaření" a přitom se může jednat o „černého smluvního dopravce". Je třeba, aby zákon č. 111/1994 Sb., příležitostnou osobní silniční dopravu jasně definoval, oddělil ji od taxislužby a znemožnil jakoukoli záměnu taxislužby a příležitostné osobní silniční dopravy a stanovil sankce při porušení ustanovení týkajících se příležitostné osobní silniční dopravy.

Poslední velká novela zákona č. 111/1994 Sb., zákon č. 229/2005 Sb., ukládá Ministerstvu dopravy a dopravním úřadům České republiky spravovat centrální registr dopravců a registry dopravců, které jsou pro správné fungování zákona č. 111/1994 Sb., nezbytné. Tyto registry měly být zavedeny cca do konce roku 2007, bez jejich existence je vynutitelnost některých ustanovení zákona č. 111/1994 Sb., značně komplikovaná (v případě, kdy je řidiči taxi odebrán průkaz způsobilosti v určitém dopravním obvodě, může o něj požádat v jiném dopravním obvodě, kde je mu v případě neexistence příslušných registrů opět vydán, neboť příslušný dopravní úřad nezná historii řidiče taxi). Příslušné registry je nutné urychleně zřídit a uvést ve funkčnost a tím odstranit stav, který je v rozporu se zákonem č. 111/1994 Sb. Co se týká zákona č. 111/1994 Sb., neznám další překážky pro řádný a účinný výkon státního odborného dozoru v taxislužbě. Pokud existují, rád se s nimi seznámím.

Ve vztahu k legislativě týkající se cen za přepravu v taxislužbě, a to nejenom na území hlavního města Prahy, bych byl rád, kdyby se tato podařila vyjasnit zejména ve vztahu k problému „stokorunových" taxikářů na Starém Městě a Malé Straně a návazně zahájit případné přípravy změny v zákoně o cenách a souvisejících předpisů eventuelně korigovat činnost Magistrátu hlavního města Prahy v oblasti tvorby cen v taxislužbě.

V Praze dne 22.11.2007

Jiří Kvasnička
jednatel spol. A A A radiotaxi s.r.o.

Sekce: Novinky   |   Tisk   |   Poslat článek známému