„Alternativní taxislužby“: budoucí skutečnost, nebo společensky nebezpečná fikce?

23. 11. 2016

Zpravodajský server Aktuálně.cz uveřejnil 3. 11. 2016 článek „Soud poprvé zrušil pokutu řidiči Uberu. Neexistuje zákon, který by to zakazoval“. Článek se věnuje tématu, jež má závažný dopad na podnikání v oblasti taxislužby a není možno jej nechat bez odezvy.

Na úvod cituji část článku:

„Městský soud v Praze zrušil pokutu 15 tisíc korun a zákaz řízení pro řidiče alternativní taxislužby Uber, kterého pražský magistrát pokutoval při poskytování přepravy prostřednictvím služby UberPop. Podle soudu v době kontroly neexistoval žádný právní předpis, který by zprostředkování jízdy prostřednictvím mobilní aplikace Uberu zakazoval. Vyplývá to z odůvodnění soudu. Sama společnost Uber službu UberPop inzeruje jako placenou spolujízdu, magistrát a zástupci taxikářů ji naopak považují za formu taxislužby.“

Pojem „alternativní taxislužba“ český právní systém nezná. Zákonem, který upravuje provozování silniční motorové dopravy osobními vozidly o celkové hmotnosti do 3,5 tuny za úplatu, je zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě. Jedinou možnou formou takové dopravy může být a je pouze taxislužba. Jinými slovy, pokud někdo někoho sveze osobním autem s celkovou hmotností do 3,5 tuny za úplatu, jedná se o provozování taxislužby.

Ne jinak je tomu i v případě, když se fyzická osoba zaregistruje do některé aplikace tzv. alternativních taxislužeb a nainstaluje si ji do svého mobilního telefonu. Přes tuto aplikaci si objedná přepravu osobním automobilem a za úplatu se nechá přepravit.

Řidiči „alternativních taxislužeb“ nemají svoje vozidla označena jako vozy taxislužby a jejich vozidla vypadají jako vozidla, která nejsou používána k výdělečné činnosti – taxislužbě. Proč? Protože nemusí být držiteli oprávnění, které by je opravňovalo k provozování taxislužby. Nemusí mít koncesi a pro provozování taxislužby na území hl. m. Prahy a dalších určených obcí na území České republiky, zákonem požadovanou kvalifikaci – osvědčení o způsobilosti řidiče taxislužby pro provozování taxislužby na území příslušné obce nebo obcí. V silničním provozu je pak nemožné provádět s těmito řidiči neoznačených vozidel výkon státního odborného dozoru v silniční osobní dopravě prováděné formou taxislužby.

Jediným možným způsobem výkonu státního odborného dozoru je objednat si řidiče „alternativní taxislužby“ právě prostřednictvím mobilní aplikace. Magistrát hl. m. Prahy takovým způsobem státní odborný dozor prováděl a reakcí bylo zablokování přístupu příslušného telefonního čísla, k aplikaci Uber. Proč někteří řidiči využívající UberPop a některé další aplikace, tak jako řidič diskutované kauzy, provozují taxislužbu bez všech zákonem předepsaných oprávnění?

To je jednoduché, nechtějí zejména podléhat systému EET, platit daně z příjmů, odvody sociálního a zdravotního pojištění, silniční daň, přistavovat svoje vozidla k technickým kontrolám a měřením emisí v termínech stanovených pro taxislužbu, dodržovat cenové předpisy pro taxislužbu (například v Praze stanovenou maximální cenu pro taxislužbu), povinné pojištění pro případ, že přepravovaná osoba utrpí zdravotní nebo majetkovou újmu atd.

Ale hlavně, při vstupu řidiče taxislužby na trh osobní silniční dopravy musí řidič prokázat bezúhonnost, zdravotní způsobilost a musí být ve smyslu zákona o silniční dopravě spolehlivý. Nesmí mít uložen zákaz činnosti řidiče taxislužby. Všechny uvedené povinnosti a parametry řidiči „alternativních taxislužeb“ splňovat nemusí. U těchto „alternativních taxislužeb“ tak mohou v rozporu se zákonem, mimo jiné, jezdit řidiči, kteří byli odsouzeni za násilný trestný čin, mají uložen zákaz výkonu práce řidiče taxislužby, nejsou zdravotně způsobilí, nebo nejsou spolehliví. Mohou být lidmi bez totožnosti (bez průkazu řidiče taxislužby, kterým se řidič taxislužby prokazuje ve vozidle taxislužby přepravované osobě umístěním na viditelném místě ve vozidle) – nedohledatelnými státní správou a orgány činnými v trestním řízení. Může se tedy jednat i o osoby velmi nebezpečné pro své okolí v běžném občanském životě. Nemusí mít ani žádný majetkově právní vztah k vozidlu, kterým taxislužbu neoprávněně provozují a nemusí být prakticky dohledatelní podle identifikace vozidla, které používají (například městským kamerovým systémem).

Přestože pražská taxislužba je věčným vděčným tématem pro politické mocenské skupiny, zejména v předvolebních obdobích, musím na základě mých zkušeností na trhu taxislužby konstatovat, že mimo některé excesy známé skupiny taxikářů na známých místech v centru Prahy v oblasti porušování cenových předpisů pro taxislužbu si nepamatuji případy, kdy by se řidič taxislužby dopustil trestného činu a obětí by byl jeho zákazník. Pokud ale státní správa postaví taxislužbu mimo jakoukoli kontrolu, nebo chcete-li, postaví mimo kontrolu veškerou osobní přepravu na území České republiky, tak jako v případě platforem tzv. alternativních taxislužeb, mám logicky za to, že práva a bezpečnost přepravovaných osob nebudou vůbec zajištěna. Takový stav považuji za společensky nežádoucí a v rozporu s Ústavou České republiky a Listinou základních práv a svobod.

Výše zmiňované rozhodnutí Městského soudu v Praze se může jevit jako nepochopitelné. Nicméně… Vláda České republiky připravuje projednávat novelu zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, kterou předložilo Ministerstvo dopravy ČR ke schválení. Tato novela řeší mimo jiné oblast taxislužby. Řeší ji s přísností, která, v případě schválení novely, bude pro většinu drobných živnostníků OSVČ v české taxislužbě likvidační. Jedno překročení nesmyslně nastavené maximální ceny o jednu korunu českou, rovná se konec podnikání a konec práce řidiče taxislužby. Povinnost používat k taxislužbě automobil (typ paliva, barva, velikost), který si obec vymyslí. Pořizovat vůz na jedno volební období zastupitelů a pak opět kupovat nějaké jiné vozidlo je ekonomicky neúnosné a proti principům svobody podnikání. Zkoušky řidiče taxislužby, které jsou reálně složitelné pouze v případě zaplacení úplatku. Řidičů „alternativních taxislužeb“ se novela vůbec netýká. Nemají žádné povinnosti. Bude se týkat pouze těch „hlupáků“, kteří budou taxislužbu zbytečně i nadále provozovat podle zákona. K čemu tedy Vláda ČR, Poslanecká sněmovna a Senát Parlamentu ČR ještě pracují na novele zákona o silniční dopravě, když řidiči taxislužby utečou pod křídla alternativních aplikací? Budou taxislužbu provozovat dále nelegálně (nebo vlastně legálně, když tak rozhodl soud) bez placení peněz státu, bez cenové regulace, jakýmkoli vozidlem, bez cenových předpisů a cenové regulace, prostě bez jakýchkoli povinností. Řidiči budou platit pouze aplikacím „alternativních taxislužeb“ na bankovní účty vedené mimo Českou republiku.

Nabízí se otázka: existuje souvislost mezi rozsudkem Městského soudu v Praze a připravovanou novelou zákona o silniční dopravě? Má být připravovaná novela zákona skutečně pouze dekadentním nástrojem, který zažene řidiče taxislužby pod křídla podivně popularizovaných tzv. alternativních taxislužeb?

Jiří Kvasnička,
jednatel A A A radiotaxi s.r.o.

AAA TaxiObjednat taxi
CZ EN