Připomínky společnosti A A A radiotaxi s.r.o. k návrhu zákona, kterým se mění zákon o silniční dopravě (zák. č. 111/1994 Sb.)
24. 5. 2016
Připomínky společnosti A A A radiotaxi s.r.o. adresované Svazu průmyslu a dopravy ČR.
Věc: Připomínky společnosti A A A radiotaxi s.r.o. k návrhu zákona, kterým se mění zákon o silniční dopravě (zák. č. 111/1994 Sb.)
Níže si Vám dovoluji zaslat, v zastoupení společnosti A A A radiotaxi s.r.o., následující připomínky k návrhu zákona (předloženého Ministerstvem dopravy do meziresortního připomínkového řízení), kterým se mění zák. č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ZSD“) a další související zákony.
K čl. 1
K novelizačnímu bodu 1. návrhu.
V § 9 odst. 2 písmeno a) je pod bodem 3. navrhováno, aby:
„a) v každém vozidle používaném k podnikání byly při jeho provozu……
- doklad o oprávnění k podnikání a další doklady vztahující se k prováděné přepravě vydané podle tohoto zákona, ……“.
Není zřejmé, proč předkladatel pod bodem 3., vztahujícím se mj. i na taxislužbu, navrhuje vybavení každého vozu originálem dokladu o oprávnění k podnikání, když v předchozích dvou bodech (1. – vnitrostátní veřejná linková osobní doprava; 2. – mezinárodní zvláštní linková doprava), mu zcela postačí „kopie dokladu o oprávnění k podnikání“. I když pro většinu taxikářů v postavení OSVČ nebude toto ustanovení vážnějším problémem, není splnitelné u menší – avšak nezanedbatelné – skupiny taxikářů, kteří jsou zaměstnaní jako řidiči taxi u provozovatele taxislužby, který je podnikatelem v silniční dopravě (ať již půjde o fyzickou či právnickou osobu).
K novelizačnímu bodu 2. návrhu.
Z důvodů faktické neaplikovatelnosti stávající podoby § 9 odst. 3 ZSD (která je výsledkem předcházející novelizace provedené zák. č. 102/2013 Sb.), předkladatel v podstatě navrhuje vrátit úvodní část textu § 9 odst. 3 písm. a) ZSD do podoby, jakou měla do 30. 4. 2013, čímž dojde z pohledu adresátů normy k výraznému zpřísnění právní úpravy. Aby takové zpřísnění ve svém důsledku nemohlo vést až k možnému narušení realizace ústavně zaručeného práva na svobodu podnikání a zaměstnání, je třeba jednoznačně vymezit, jak velké „poškození cestujícího na ceně jízdného“ může být důvodem pro uložení sankce, resp. její faktické zdvojení – viz níže. Je třeba zdůraznit, že při navrhovaném znění bude záhy po účinnosti novely docházet k situacím, při kterých již první uložení sankce, i jen za bagatelní či neúmyslné (lidskou chybou či únavou způsobené) předražení o „1 korunu českou“, způsobí „ex lege“ ztrátu způsobilosti; navíc tak v důsledku jednoho skutku bude řidič potrestán hned dvakrát – jednou sankcí za přestupek a podruhé tím, že – vždy (bez ohledu na závažnost přestupku, výši předražení, okolnosti či výši za něj uložené sankce) – přijde i o možnost pokračování v živnosti (obživy).
Shora navržená precizace by se pak měla projevit i v rámci novelizace § 34e (Přestupky) ZSD.
K novelizačnímu bodu 3. návrhu.
Návrh zrušit v § 9 odst. 3 písm. a) bod 1 slova: „nebo porušení cenových předpisů“ nepovažuji za – do důsledku – promyšlený. Taxikář nabízející např. „na dveřích taxi“ cenu za 1 km jízdy v rozporu s cenou určenou cenovou regulací MHMP, nebude po vypuštění těchto slov podle zbytkového ustanovení bodu 1. „postižitelný“, protože poškození cestujícího nastane a bude prokazatelné, teprve až ve chvíli, kdy řidič bude takovou – s regulací rozpornou – cenu za cestu účtovat, resp. inkasovat. Ve své podstatě však – ve srovnání s předchozím bodem – může být takové jednání taxikářů pokusem o mnohem více zavrženíhodné jednání ve vztahu k přepravovaným osobám (např. cenově neorientovaným cizincům), než jedno drobné předražení. Bylo by vhodné text zanechat, resp. doplnit jej do podoby „nebo nabízení přepravy za cenu rozpornou s cenovými předpisy.“
Odpovídající úprava by se měla projevit i v rámci novelizace § 34e (Přestupky) ZSD.
K novelizačnímu bodu 5. návrhu.
Navrhované doplnění § 9 odst. 3 písm. a) ZSD o „4. nezaznamenání skutečného průběhu přepravy“ k efektivnímu potlačení používání tzv. turba nepovede. Postižitelné, ve formě přestupku, a následně ztrátou spolehlivosti by mělo být již zjištění samotného výskytu (instalace) takového „šidícího“ zařízení ve voze taxislužby – přičemž by se jednalo o přestupek lehce zjistitelný a doložitelný. Sankce za zjištění výskytu takového zařízení ve vozidle taxislužby by měla vždy stíhat dopravce provozujícího taxislužbu vozidlem vybaveným takovým zařízením; dopravce je ve většině případů též řidičem vozu, a pokud půjde o osobu rozdílnou od řidiče a podobné zařízení by do vozidla taxislužby namontoval sám řidič – zaměstnanec dopravce, může dopravce v mezích daných právními předpisy vymáhat po řidiči způsobenou újmu. Nepřímý důsledek, který se projeví ve větší pečlivosti dopravců při výběru řidičů – zaměstnanců, bude pro taxislužbu obecně příznivým přínosem.
Odpovídající úprava by se měla projevit i v rámci novelizace § 34e (Přestupky) ZSD.
K novelizačnímu bodu 6. návrhu.
V zákoně by mělo být jednoznačně stanoveno, že přestupek „neumožnění kontroly nebo státního odborného dozoru“ je spáchán i v případě neumožnění (technické) kontroly vozidla, resp. nepodrobení se (na výzvu) technické kontrole, ověřující zda vozidlo není vybaveno „turbem“.
Odpovídající úprava by se měla projevit i v rámci novelizace § 34e (Přestupky) ZSD.
K novelizačnímu bodu 31. návrhu.
V § 21 (za odstavec 7 nově vkládaný) odstavec 8 by měl výslovně stanovit, že postačí, pokud dopravce vybaví řidiče taxislužby, pouze „kopií“ dokladu o oprávnění dopravce k podnikání, i v případě poskytování přepravy vozidlem cestujícího – důvody jsou shodné jako je tomu u připomínky k novelizačnímu bodu 1.; mnoho řidičů je v zaměstnaneckém vztahu k dopravci – mnozí dopravci mají takových zaměstnanců více a není tedy možné, aby každý takový řidič měl ve vozidle originály dokladů o oprávnění dopravce k podnikání.
I při poskytování přepravy vozidlem cestujícího by mělo dostačovat, pokud řidič taxislužby bude mít u sebe spolu s „originálem“ průkazu řidiče taxislužby pouze „kopii“ dokladu o oprávnění dopravce k podnikání – důvody jsou opět shodné jako je tomu u připomínky k novelizačnímu bodu 1. – viz výše.
Odpovídající úprava by se měla projevit i v rámci novelizace § 34e (Přestupky) ZSD.
K novelizačním bodům 33. a 34. návrhu obecně.
Široká oprávnění, která má novelizace ZSD přinést obcím, jsou vstřícným krokem navrhovatele, kterým se snaží vyhovět dřívějším diskutabilním snahám největší české obce – hl. m. Praze.
Kritika veřejnosti i médií zacílená v roce 2015 na „situaci v pražské taxislužbě“ nevedla (jak by správně měla) k efektivnějšímu používání stávajících a dostupných kontrolních nástrojů a sankčních mechanismů, ale ke snaze Pražského magistrátu „přinést lidu“ – za velké publicity masmédií – novelu plnou nových „sankčních“ či „quasi sankčních“ mechanismů proti „nepolepšitelným taxikářům“. Napřed se tak mělo stát pomocí novelizace vyhlášky hlavního města Prahy č. 23/1998 Sb. o ověřování znalostí řidičů taxislužby na území hlavního města Prahy; po oprávněné kritice, kterou tento záměr sklidil, mj. též pro snahu stanovit podzákonným aktem pro (pouze) pražské taxikáře povinnosti výrazně překračující svým rozsahem zmocnění obsažená pro jednotlivé obce v ZSD (koncepční a konzistentní kritika této magistrátní snahy ze strany společnosti A A A radiotaxi s.r.o. je dostupná na webových stránkách společnosti – viz např. https://www.aaataxi.cz/legislativa-a-korespondence), se tak později mělo dít prostřednictvím nepříliš propracovaných magistrátních návrhů novelizace ZSD.
Je poněkud s podivem, že předkladatel se nyní v předkládaném návrhu novelizace ZSD snaží těmto snahám MHMP vyhovět, když v minulosti k nim sám vyjádřil zjevně kritický postoj. Na kritiku, kterou společnost A A A radiotaxi s.r.o. vznesla k tehdejším podnětům primátorky hl. m. Prahy, reagoval dne 10. 7. 2015 JUDr. Ondřej Michalčík, ředitel odboru veřejné dopravy Ministerstva dopravy ČR, mj. následujícím sdělením adresovaným společnosti A A A radiotaxi s.r.o.:
„K Vašim připomínkám lze uvést, že Ministerstvo dopravy je informováno o záměru hl. m. Prahy zpřísnit podmínky provozování taxislužby i výkonu práce řidiče taxislužby, jakož i lokální podmínky stanovené v územním obvodu hl. m. Prahy. Pokud jde o zpřísnění lokálních podmínek výkonu práce řidiče taxislužby a ztížení zkoušek řidiče, souhlasíme s Vaším vyjádřením, že se nejedná o nejvhodnější nástroj, jak zamezit dopravcům a řidičům notoricky porušujícím právní předpisy v jejich další protiprávní činnosti. Dle našeho názoru není třeba podmínky provozování taxislužby paušálně zpřísňovat, nýbrž se zaměřit na účinnost právní úpravy kontrol a sankcí za nedodržování povinností dopravců a řidičů, a to především těch povinností, jež jsou zakotveny pro ochranu cestujících, popř. též daňových zájmů státu.“
(dostupné na https://www.aaataxi.cz/legislativa-a-korespondence/korespondence/aktualni-situace-v-taxisluzbe-reakce-ministerstv-a567).
K novelizačnímu bodu 33.
V nyní MD navrženém novelizačním bodě 33. se však postupuje přesně opačným směrem, když podmínky se obecně výrazně zpřísňují a navíc do budoucna v dané oblasti stát rezignovaně předává „všechnu moc obcím“.
Pokud jde o nově navrhovanou povinnost „podrobit se dopravně psychologickému vyšetření“, je vhodné upozornit na skutečnost, že ani v případě nyní projednávané novelizace zákona o zbraních (nyní v Senátu) se poslanci k navrhovanému požadavku na psychologické vyšetření u žadatele či držitele zbrojního průkazu nepřiklonili.
Pokud je osvědčení o složení zkoušky dle navrhovaného znění § 21b odst. 1 písm. b) – tak jako dosud – veřejnou listinou, pak by dle našeho názoru bylo vhodné, ve vazbě na navrhované znění § 21b odst. 1 písm. c) ZSD: „c) způsob organizace a provádění zkoušky a opakované zkoušky podle písm. b), dobu a podmínky platnosti této zkoušky a vzor osvědčení o složení zkoušky.“ jasně stanovit, že „opakovanou zkoušku“ je možné konat jen v případě neúspěšných adeptů o její složení – s ohledem na některé dřívější snahy MHMP o „výchovné přezkušování“ je třeba jasně vymezit, že nelze pod pojem „opakovat zkoušku“ subsumovat „nové přezkušování“ těch řidičů, kteří zkoušku již úspěšně složili a její planost trvá (resp. nebyla omezena na určitou dobu), jak ostatně dokládá veřejná listina, kterou o této skutečnosti obdrželi. Nehledě na nepřípustné rozkolísání právní jistoty při připuštění jiného výkladu, by zřejmě nebyla zcela zanedbatelná ani korupční rizika s ním spojená. Navrhujeme tedy níže naznačenou úpravu texu navrhovaného znění § 21b odst. 1 písm. c) ZSD: „c) způsob organizace a provádění zkoušky a opravné opakované zkoušky podle písm. b), dobu a podmínky platnosti této zkoušky a vzor osvědčení o složení zkoušky.“ Tuto připomínku považujeme za zásadní.
K novelizačnímu bodu 34.
Pokud jde o další korupční rizika, ba co více – rizika narušení pravidel hospodářské soutěže či dokonce ústavních práv, je s podivem, že RIA nevyhodnotila žádná korupční rizika v navrhovaném znění novelizačního bodu 34. Nelze identifikovat žádný rozumný důvod pro to, aby se technické požadavky na vozidla taxi v (malé) ČR lišila „obec od obce“, „volební období od volebního období“, resp. „starosta od starosty“ a proto, aby byla naznačená „obecní anarchie“, která v důsledku povede k nejrůznějšímu protekcionismu na úrovni „zastupitelstev“, ministerstvem dopravy „posvěcena“. Množství vyhlášek, které se budou snažit narušit férovou soutěž ve prospěch firem s jen určitou značkou vozů, jejich barvou, výkonem motoru apod. si lze již nyní představit. Není důvod pro to, aby se „taxikařilo“ s vozem odlišné technické specifikace v Praze než v Ostravě. Stávající úprava obsažená v § 21b odst. 2 ZSD, dle které mají obce zmocnění stanovit obecně závaznou vyhláškou (pouze) pro stanoviště vozidel taxislužby zřízených obcí podmínky užívání stanoviště a provozní řád upravující v souladu s místními podmínkami pravidla provozu na stanovišti, se zdá být zcela dostačující – resp. s výhradou toho, že dvě největší české obce (Praha a Brno) nejen takto „diktují“ kvalitu „vozového parku“, ale současně též stanoví cenovými předpisy „maximální ceny“. Jedná se o dva druhy regulace, jejichž kombinace je „vnitřně rozporná“ a trh deformující (i ve srovnání s jinými městy v ČR) a v podstatě tak nepřímo generující černý trh v oblasti taxislužby o němž se důvodová zpráva k novele ZSD často zmiňuje.
K novelizačnímu bodu 40. návrhu – tuto připomínku považujeme za zásadní.
Předkladatel se v tomto bodu nevhodně inspiroval starším „magistrátním“ návrhem a zřejmě cítí koncepční nedostatky této konstrukce, proto se v důvodové zprávě uchyluje k podivné „neprávní“ argumentaci cit.: „… zprostředkovatelé pak mají silnou pozici vůči dopravcům a řidičům taxislužby a v řadě případů tak de facto fungují jako jejich zaměstnavatelé.“ Ponecháme-li stranou nejasné a velmi diskutabilní poznámky o „silné pozici“ (navíc jen „v řadě případů“ – tedy ani ne ve všech případech), je třeba uvést, že „zaměstnavatel de facto“ – není zaměstnavatelem v právním slova smyslu (de iure). Právě proto nemůže vůči svým obchodním partnerům – poskytovatelům přepravy (ať již jsou jimi jednotliví řidiči nebo podnikatelé v přepravě zaměstnávající řidiče taxislužby v pracovněprávním vztahu) uplatňovat práva, která má ze zákoníku práce zaměstnavatel de iure ke svým zaměstnancům – teze uvedená v důvodové zprávě je tedy zásadně chybná a chybný je i koncept návrhu hmotně právní úpravy na ní založený.
Jedině v případě „skutečných“ (jiné ostatně neznám) zaměstnanců může nést (a nese) jejich zaměstnavatel „navenek“ odpovědnost, za kvalitu jejich práce a má právo regulovat jejich složení (i povinnost tak činit ve vztahu ke kontrole, zda tito zaměstnanci mají potřebná a stále platná oprávnění – platný řidičský průkaz, svářečský průkaz atp.). Jedině v případě svých zaměstnanců může zaměstnavatel vůči někomu „garantovat – zajistit“, že práce je každodenně konána pouze zaměstnanci s určitými oprávněními. Příkladem lze poukázat na skutečnost, že agentura prodávající letenky (tour operátor) nese jako zprostředkovatel také „jen“ odpovědnost zato, že nabízí pouze letenky leteckých přepravců oprávněných k danému druhu přepravy; činit tuto agenturu „se silnou pozicí“ vůči leteckým společnostem, jejichž lety prodává, odpovědnou za „zajištění“, že konkrétní pilot dané letecké společnosti má v každém okamžiku platná „oprávnění – pilotní průkaz“ by jistě připadlo každému absurdní – ba nebezpečné; to je samozřejmě věcí přepravce, který mj. na pověsti svých pilotů – zaměstnanců, které si vybírá, kontroluje, školí atd., také staví svoji image.
Myšlenka, že by zprostředkovatel mohl mít ve vztahu k řidičům dopravce, kterému zprostředkuje dopravu (tedy k zaměstnancům jiného zaměstnavatele), oprávnění (nařizovací – dispoziční, kontrolní) k naplnění předmětného ustanovení, je tedy zcela mimo právní rámec.
Koncepcí nově vkládaného § 21da ZSD se předkladatel snaží pro účely taxislužby o faktickou revizi ustanovení o zprostředkování, upravených v novém občanském zákoníku (zejména v jeho ustanovení § 2452 OZ), když má ambice ve veřejnoprávním předpise (ZSD) skrytě stanovit nové povinnosti (resp. obsah závazku), dvěma stranám soukromoprávního vztahu. To je sice šikovně zakryto formulací, že zprostředkovatel „zajistí“, pokud však k „zajištění“ a jeho trvání nemůže dojít jen v důsledku jednání zprostředkovatele, je třeba součinnosti dalších, na zprostředkovateli právně nezávislých osob, kterým zákon neukládá povinnost potřebné součinnosti se zprostředkovatelem, jedná se v podstatě o nesplnitelnou podmínku.
Předmětné ustanovení – jeho zacílení (cit. z důvodové zprávy): „k větší ochraně cestujících před poskytováním přepravy tzv. černými taxikáři“ – by bylo v praxi naplnitelné a zejména (na rozdíl od varianty předkládané předkladatelem) i sankcionovatelné – např. v následující podobě (respektující mimo jiné skutečnost, že předkladatelem nově použitý pojem „poskytovatel přepravy“ není v ZSD definován):
㤠21da
(1) Osoba, která za úplatu zprostředkuje poskytnutí přepravy prostřednictvím taxislužby, může zprostředkovat takovou přepravu pouze dopravci, který je podnikatelem v silniční dopravě a tuto skutečnost jí prokáže před uzavřením smlouvy o zprostředkování předložením veškerých listin (dokladů), které jsou vyžadovány právními předpisy k provozování taxislužby. Kopie těchto listin je osoba, která za úplatu zprostředkuje poskytnutí přepravy prostřednictvím taxislužby, povinna uchovat po dobu nejméně jednoho roku ode dne ukončení zprostředkované přepravy.
(2) Osoba provádějící na základě zprostředkování za úplatu přepravu prostřednictvím taxislužby je povinna zajistit, aby řidič, který přepravu provede, měl oprávnění řidiče taxislužby.
(3) Osoba, která za úplatu zprostředkuje poskytnutí přepravy prostřednictvím taxislužby, je povinna vést evidenci zprostředkovaných přeprav. Evidence zprostředkovaných přeprav obsahuje u každé zprostředkované přepravy jméno a příjmení nebo obchodní firmu dopravce, adresu jeho sídla, jeho identifikační číslo a údaje o době a místu zahájení přepravy. Údaje o zprostředkované přepravě se v evidenci uchovávají po dobu nejméně 1 roku ode dne ukončení zprostředkované přepravy.“
Odpovídající úprava by se měla projevit i v rámci novelizace § 34e (Přestupky) ZSD.
Pro úplnost zdůrazňujeme, že při shora navrhované úpravě vycházíme z předpokladu, že předkladatel (Ministerstvo dopravy) považuje za „taxislužbu“ veškeré myslitelné případy úplatné osobní dopravy pro cizí potřebu realizované malými vozidly, resp. za její zprostředkování i veškeré případy jejího zprostředkování za použití nejrůznějších software aplikací, datových přenosů apod. (včetně např. tzv. zprostředkování spolujízdy apod.) – ostatně v opačném případě by – v době neustálého rozvoje těchto zprostředkovatelských postupů – předkladatel, v záměru deklarovaného cíle „ochrany cestujících před tzv. černými taxikáři“, ani nemohl dosáhnout, protože by na regulaci části trhu rezignoval.
Přesto se však domníváme, že by – s ohledem na nejčastější námitky nejrůznějších „skrytých soutěžitelů“ fakticky působících na trhu taxislužby a snažících se o obcházení zákona – stálo za úvahu zvážit v rámci diskutované předlohy „redefinici“ pojmu „taxislužba“ v § 2 odst. 9 ZSD (ten však předkladatelem k novelizaci zatím navrhován není) tak, aby byl do budoucna maximálně ztížen manévrovací prostor soutěžitelům, kteří dnes snahou obcházet zákon v podstatě obchází pokusy předkladatele o žádoucí regulaci tohoto odvětví.
V Praze, dne 23.5.2016
Jiří Kvasnička, jednatel společnosti A A A radiotaxi s.r.o.
